Brečela jsem

brečela jsem, když jsem od tebe odjížděla,
protože jsem tě milovala
brečela jsem, když jsem se vracela k tobě domů
a bylo tam prázdno
brečela jsem, když jsem na tebe čekala,
protože jsi mi chyběl
brečela jsem, když jsem tě uviděla stát na letišti
protože jsem poznala, že ty jsi se nevrátil kvůli mně


a tak to je
nevyslovená pravda, co pálí v slaných slzách


Malý Kidos

To mám sníst? Tak z toho udělej alespoň vrtuláček

,,Ham ham...''

Fakt musím? Dyť to má barvu, jako kdyby to už měl někdo v puse

,,Mrkvička ti přece chutná...''

Fajn, otevřeno...mmm...otevřeno...nestíháš mami...
...a je to na bryndáku...no nekoukej na mě tak...tobě to spadlo
Stop, už nechci!
Utřít prosím...jo i za ušima, to víš že jo

A ne nechce se mi spát.
Ne vážně nechce...
Zdrhám po čtyřech...kde je méďa? 
Polapenóó...mm mami, to ty vypadáš, že by sis měla spinknout

Klíče?
Že by daddy? 
Budeme dělat blbinky?
Neházej se mnou tak, nebo budeš mít na košili mrkvičku
Tak co budeme dělat?
Kam mě to neseš?
Vezmi méďu...

Brum brum brum, 

,,A taťka řekl, spinkej baby!''

Když to musí bejt...
Abrakadabra...už spím



strážce

pryč od všeho shonu, zpomalit
ráno o pár hodin oddálit
jen chci pozorovat ticho noci,
se kterou nepočítali ani dávní proroci

vypnout motor a zhasnout světla
noční obloha právě vykvetla
a ty sladce spíš
o čem sníš?

nad řekou se pomalu zvedá mlha
představuji si tě vysvlečenou do naha
ale neony osvětlují tvoji tvář
nad hlavou se ti leskne svatozář

jsem nočním strážcem tvého těla
aby jsi sladce snila
a ani jednou se nezachvěla



Prázdno

Prázdná postel, prázdný byt, prázdná plechovka hrášku Bonduelle... prázdná lednička. 
Prázdná hlava
Prázdné srdce
Plný močový měchýř...

Další prospaný ráno, protože jsem v noci nemohla usnout. Jen jsem seděla na parapetu a čučela do tmy. Studený vánek mě hladil po nohou. Byla mi zima. Akorát jsem se nedokázala pohnout a dojít si pro teplý župan, co ležel přehozený přes pelest. Prostě jsem tam jen tak seděla, snažila se ignorovat husinu a utišit svoje myšlenky.
Kulatý měsíc a kočky na plotě mi dělali společnost. Poslouchali, co jim vypráví má hlava, jaké prázdno a zklamání cítí srdce. 

Uvařila jsem si čaj a otevřenou konzervu vyhodila do koše. Sedla jsem si ke stolu. Válely se po něm popsané papíry rozdělané práce. Část z nich jsem odsunula, abych si měla alespoň, kam položit hrnek. Z druhé strany se sesunula kopice listů a rozlétla se po zemi. Zapnula jsem mobil. Další a další úkoly na seznamu. U části z nich mi už hořel deadline. Začala jsem panikařit. Cítila jsem, jak mi do hlavy teče horká krev. 
Honem jsem srovnávala a sbírala papíry. Pustila jsem se do zadání. Několikrát jsem si četla pokyny, ale vůbec jsem netušila, co mám dělat. Nemohla jsem se soustředit. Nemohla jsem nic vymyslet. Stůl se mi plnil dalšími zbytečně počmáranými papíry. 
Cvakla třetí konvička s čajem a já vztekle shodila všechno na podlahu.  

Už jsem to nemohla dělat. Necítila jsem v tom smysl. Nedávalo mi to smysl. 
Zůstala jsem paralyzovaně stát. 
Prázdný stůl...
Prázdný stůl? 
Zhluboka jsem se nadechla. Měla jsem strach z dalšího prázdná. A tak jsem se vyhoupla na dřevěnou desku. Lehla si na stůl. Nohy nechala kolébat přes okraj. Dívala se, jak se po stropě točí sluneční paprsky a začala jsem vymýšlet svůj plán.




na pokraji vyhoření

ležím na posteli, ty vedle mě
a já pomalu se uzavírám do sebe

jsme na pokraji vyhoření
kolem nás už nikdo není
potřebuji obejmutí

už nevidíme smysl a vysněné cíle
všechno se zbořilo během chvíle

nebyli jsme vyvolení
nebudeme poražení
jsme tím ale odsouzení

tryskem jsme letěli po své dráze
zdolávali sami další nesnáze

ale našli jsme se na pomezí
z tíhy viny upocení
teď koupeme se v zatracení


Jarní večer

Na víkend domů.
Kupodivu neprší.
            (Ale možná začne naschvál zítra.)
A tak si můžu letos poprvé užívat takový ten hodně teplý jarní večer. Kdy už pomalu zapadá slunce a kreslí přitom červánky na pastelově modrém nebi. Křížem krážem jsou vidět jen modré obláčky páry, které za sebou nechávají letadla.
Kolem dokola pole a les.
Krásně to tu voní jarem. A taky rozkvetlou třešní. Košatým stromem s růžovými křehkými kvítky, který rozkvétá vždy týden před prvním májem, ale nikdy nevydrží v celé kráse pro jeden romantický polibek.
Možná by ani nebyl tak romantický, protože poupata jsou plná včel a celá třešeň tak vtipně pobzukuje.
A do toho se přidává sbor skřivánků zpěváčků.
Po silnici přeběhne kočka a ladně vyskočí na sloupek našeho plotu. Rozhlédne se. Nikdo nikde. Všude klid. Seskočí na trávník a jako neohrožený lovec se potichu krade zahradou. Asi číhá na nějakou myš.
Těžko říct.
Zmizela mi z dohledu.