Boxování

Dnes byl příšerný den. Nic se mi nepovedlo. Vůbec ale vůbec nic. Přišla jsem domů a s úlevou za sebou zavřela domovní dveře, protože jsem je brala za jakýsi mezník mezi chaotickými pohromami tak venku a útulným ničím nenarušovaným klidem domova. Sundavala jsem si kozačky od bláta a dívala se přitom na sebe do zrcadla. Vlasy jsem měla zplihlé kolem obličeje, pleť samý stroupek a pupínek, a ta nová košile, která se mi ve zkušební kabince zdála být tak fantastická, tak dnes postrádala veškerý šmrnc, dokonce ze mě snad dělala větší baculku než jsem.

,,Ach jo, ach jo, ach jo...'' povzdechla jsem si. Měla jsem chuť zalézt do postele s hrnkem kafe, talířem něčeho sladkého a dívat se přitom na oblíbený seriál.

Jenže pak jsem se na sebe zase koukla do zrcadla v předsíni. Zplihlé vlasy jsem si sčesala do vysokého ohonu a košili si zavázala pod prsy na uzel. Stála jsem s rukama nad hlavou v gestu šampióna. Se zaťatými pěstmi a vyceněnými zuby, připravená popasovat se s každým problémem.

,,Tak se mi to líbí holka,'' pochválila jsem se.

Úplně vzadu botníku jsem vyhrabala své staré tenisky. Nazula jsem si je a pevně na nich utáhla tkaničky.

,,Pusť se do toho...'' mrkla jsem na sebe naposledy do zrcadla a pak vyběhla po schodech do pokoje naší půdy.

Bylo tam spoustu odložených věcí, spoustu krabic bůhví s čím, ale z rohu tomu všemu velel obrovský červený boxovací pytel. Na zemi v krabici jsem našla boxovací rukavice, tejpy, helmu, pánský sportovní dres a pár medailí. Kdysi to patřilo dědovi.

Teď jsem si já zkoušela jeho rukavice. Byly mi velké, ale mně to nevadilo. Pevně jsem stiskla koženou vycpanou látku do dlaní a začala mírně poskakovat jako správní boxeři kolem svého nepřítele. A pak když jsem se odvážila, zasadila jsem pytli první ránu a pak druhou, třetí, čtvrtou,.. Střídala jsem ruce, představovala jsem si svého protivníka, uhýbala jsem mu, podle toho jak se ke mně vzdaloval a přibližoval. Dělala jsem to pořád dokola. Připadalo mi, že všechny mé problémy, které byly uvězněny uvnitř, najednou odchází mými pažemi, lokty, dlaněmi do rukavic, přesně s každým úderem do červeného pytle. Jakoby se živil agresivitou, beznadějí a vzpourou a jeho náplní byly jen špatné a zlostné vzpomínky. Pomáhal mi se těchto pocitů zbavit. Vyčistit mi mysl a srdce.

Byla už skoro tma, když jsem s tím přestala. Z čela mi tekl pot. Na košili jsem cítila dva velké propocené kruhy v podpaždí. Sundala jsem si rukavice. Na kloubech jsem měla rozedřenou kůži. Hrozně se mi třásly ruce vyčerpáním, ale já jsem se cítila skvěle. Bylo mi krásně.