,,Ach jo, ach jo, ach jo...'' povzdechla jsem si. Měla jsem chuť zalézt do postele s hrnkem kafe, talířem něčeho sladkého a dívat se přitom na oblíbený seriál.
Jenže pak jsem se na sebe zase koukla do zrcadla v předsíni. Zplihlé vlasy jsem si sčesala do vysokého ohonu a košili si zavázala pod prsy na uzel. Stála jsem s rukama nad hlavou v gestu šampióna. Se zaťatými pěstmi a vyceněnými zuby, připravená popasovat se s každým problémem.
,,Tak se mi to líbí holka,'' pochválila jsem se.
Úplně vzadu botníku jsem vyhrabala své staré tenisky. Nazula jsem si je a pevně na nich utáhla tkaničky.
,,Pusť se do toho...'' mrkla jsem na sebe naposledy do zrcadla a pak vyběhla po schodech do pokoje naší půdy.
Bylo tam spoustu odložených věcí, spoustu krabic bůhví s čím, ale z rohu tomu všemu velel obrovský červený boxovací pytel. Na zemi v krabici jsem našla boxovací rukavice, tejpy, helmu, pánský sportovní dres a pár medailí. Kdysi to patřilo dědovi.
Teď jsem si já zkoušela jeho rukavice. Byly mi velké, ale mně to nevadilo. Pevně jsem stiskla koženou vycpanou látku do dlaní a začala mírně poskakovat jako správní boxeři kolem svého nepřítele. A pak když jsem se odvážila, zasadila jsem pytli první ránu a pak druhou, třetí, čtvrtou,.. Střídala jsem ruce, představovala jsem si svého protivníka, uhýbala jsem mu, podle toho jak se ke mně vzdaloval a přibližoval. Dělala jsem to pořád dokola. Připadalo mi, že všechny mé problémy, které byly uvězněny uvnitř, najednou odchází mými pažemi, lokty, dlaněmi do rukavic, přesně s každým úderem do červeného pytle. Jakoby se živil agresivitou, beznadějí a vzpourou a jeho náplní byly jen špatné a zlostné vzpomínky. Pomáhal mi se těchto pocitů zbavit. Vyčistit mi mysl a srdce.
Byla už skoro tma, když jsem s tím přestala. Z čela mi tekl pot. Na košili jsem cítila dva velké propocené kruhy v podpaždí. Sundala jsem si rukavice. Na kloubech jsem měla rozedřenou kůži. Hrozně se mi třásly ruce vyčerpáním, ale já jsem se cítila skvěle. Bylo mi krásně.
