cítím se

Cítím se, cítím se,..cítím se, cítím se, cítím se, cítím se...
Cítím, že tu nemám být. Nemám sedět na tomhle gauči, nemám se loktem opírat o nadýchaný zelený polštář a nemám být vedle tebe. Prostě nemám a nevím, jak to vysvětlit.
Nepatřím sem a víš to stejně tak dobře, jako já a ví to i ostatní kolem nás. Nepatřím sem a nikdy nebudu.
Zadržuji slzy. Chci vyběhnout ven do padajících chuchvalců vloček. Prostě jen tak bez čepice, bez kabátu, bez bot...
Nadechnout se mrazivého lednového vzduchu do celých plic a s výdechem si připadat spokojená a šťastná.
Chci být volná, chci být sama sebou, ...chci tě opustit.

Jen ti to nikdy nedokážu říct. Nedokážu ty slova vyslovit. Nepřinutím snad své srdce lhát?
Zoufání zoufalosti.
Díváš se na mě, a já si říkám, jestli i ty nechceš odejít.

Napadl nový čerstvý sníh, můžeme jít, kam budeme chtít.
Spolu a nebo sami?