Máš cigaretu?

Marně se přehrabuji v koši na prádlo až úplně vespod se povaluje můj fialový svetr. Navlékám si ho přes hlavu a trochu z něj ještě cítím cigaretovou vůni. Připomíná mi tě. Zase jako by bylo pondělí. Kouříš už třetí cigaretu a nepřestáváš se smát. Jenže s každým výdechem kouře je mezi námi větší trhlina. 
Kradmo se na tebe dívám. Vzdaluješ se. Přes oblaka dýmu už tě skoro nevidím. Slyším jen smích.
Stýská se mi. Chtěla bych postavit most a dostat se k tobě. Nebo opatrně projít tou propastí a zapálit si s tebou další cigaretu. 
Jenže pořád zarytě stojím a vdechuji ten kouř. Chci být u tebe, ale nemůžu přinutit nohy, aby se pohnuly dopředu. Prostě jen stojím a sleduji mlžný opar.
Vychází slunce. Upřeně se díváš na oranžovou záři.
Vsunu si ruce do kapes u kalhot. Otáčím se kráčím od tebe pryč.

Přešel bys ty propastí za mnou? 
Teď už asi ne a já jsem propásla tu chvíli, kdy jsem tu propast mohla ještě v klidu přeskočit.