Paprsky

Probouzím se a sluneční paprsky mě lochtají na tváři. Lenošně vystrčím chodidla zpod peřiny. Převalím se na druhý bok a na chvilku zavřu oči. Ještě dosnívám svůj sen.

Cítím, jak mi zahřívají čelo. Jsou jako malá teplá chapadla, která mě jemně přemlouvají, abych se už probudila do krásného rána. Ještě chvilinku s nimi smlouvám.

Je tak krásně. Převaluji se v posteli. Teď se paprsky začínají dobývat přes žaluzie do mého pokoje. Nechci jim to nijak usnadňovat, ale přece jen roztáhnu závěsy. Venku je brzké ráno.

Sedám si do rohu pokoje a jen pozoruji jejich odraz. Posouvají se a postupně sílí. Připomínají mi časy strávené na chatě u moře. Do vybledlých oranžových stěn se vkládá teplo a oni procitají, žijí a dýchají. Uschlým růžím ve váze se navrací jejich vůně.


Sedím tu znovu a dívám se. Je večer a paprsky pomalu mizí. Slunce se sklání nad obzorem. A ptáci mu zpívají poslední ódu před spánkem. Pomalu jej ukolébávají a ono se jim poddává. Naposledy se rozzáří mezi mraky a pak zhasne jako bílý kulatý míč. Je zima.