Běh a má malá vítězství

Zavázat tkaničky, zapnout si knoflíčky,..Běž!
Nesleduju čas. Nevnímám to, co je okolo. Neposlouchám. Všechno určuje jen můj dech.
Nádech a výdech, výdech, nádech,..
Cítím jak mi tělem probíhají endorfiny. Jsou jako světelné tečky, které do sebe naráží a předávají si štěstí, podobně jako atomy energii. Cink, cink, cink,...Jsou jich miliony.
Jsem Závislák! Potutelně se tomu musím smát. Jsem typický příklad závislého člověka. Mám to bílými tiskacími písmeny vepsáno v černých chtivých zorničkách.
Svaly se napínají. Achillovky pracují. Ruce ubíhají kolem těla zaťaté v pěsti. Srdce mi bije jako splašené. Nádech, výdech, výdech, nádech..Všechno je dokonale sehrané. Nemůžu si dovolit, aby to tak nebylo. Každá ochablá část by znamenala katastrofu.
Dívám se před sebe, ale nevím kudy běžím. Cesta směřuje pořád vpřed. Zatím nikde nekončí.

Tričko je nasáklé potem.
V hlavě mám tlak. Není to nic nepříjemného, ale vím, že tělo by si už chtělo odpočinout. Nesmím mu to za žádnou cenu dovolit. Chci běžet dál! Chci cítit ten naplňující pocit. Chci vědět, že dnes jsem zase doběhla o kus dál. Chci být na sebe pyšná.

A pak.... píchlo mě v lýtku a já spadla na svá hrbolatá kolena.
,,Ne..,'' vykřiknu poplašeně a rychle se zvedám na nohy. Otřepám si dlaně od písku a pozvolna se vracím k běhu. Dech je přerývaný a píchá mě v boku. Křečovitě sevřu dlaně v pěst. ,,Ááá..,'' Nechci se posouvat zpět. Na políčko kde jsem byla včera, chci dál. Chci dokázat víc. Chci být dneska zase vítězem.
V běhu mi nikdo neříká, co mám dělat. Jsem tu jen já a moje nohy, ruce, hlava, srdce - jen já. Každým dnem slavím svá malá vítězství. S každým uběhnutým metrem jsem silnější.
A za žádnou cenu se nevzdávám.