Máme své dny

              ,,Ó dneska ne. Anebo, proč ne právě dneska, že? I když bych už vážně uvítala přesnou periodu. Kdo na to má pořád k sakru myslet? Ale asi mi to mělo dojít, po včerejší hádce s Terezou a večerního bulení nad romantickou americkou hovadinou, umaštěných vlasech a boláčky zaminovaném obličeji...jo fakt, dík za nápovědu!'' mluvila jsem ke svému tělu a prala v umyvadle kalhotky, ze kterých nechtěly pustit rudé skvrny. ,,Já to snad vezmu savem. No fakt, já se na to můžu vykašlat. Na všechno. Už mě to nebaví. A Tereza je stejně kráva. A nechápu proč mi nenapsat ještě Tom. Co se s ním zase děje? Co se to do prdele děje se mnou? Tohle nejsem já! Tohle je moje hormony zdrogované já. Pff, to je dřina.''     
A pak mě děsně píchlo v podbřišku. Pustila jsem kalhotky do umyvadla a opřela se o kachličkovou stěnu v koupelně. Dýchala jsem mělce, ale v břiše mě znovu bodlo. Před očima se mi na chvilku zatemnilo a já se svezla na studenou zem. Bolelo to. Ruce jsem měla zaťaté v pěsti a neodvažovala jsem se znovu se pohnout. Bylo to jako by mi někdo rval zevnitř kusy masa.   
Venku bylo léto a já cítila, jak ze mě lije pot, ale každá další kapka chladila, žahala jako mráz. Na ruce mě cosi zašimralo. Velká černá masařka si ze mě udělala přistávací dráhu. Zatřepala jsem prsty aby odlétla, ale jen se vznesla do vzduchu zakroužila mi kolem hlavy a zase se mi usadila na ruce. A pak přilétla i její kamarádka a pak další. Připadala jsem si jako na jatkách. Hmyz si vychutnává svojí zdechlinu. Já byla tou zdechlinou. Cítila jsem svou krev. Byla horká. Smrděla zatuchlostí, solí a rezem. Cítila jsem svůj pot, náladovost a vyčerpání. A cítila jsem i neutišující se bolest v místě hluboko ve stěnách břicha, kde tohle všechno každý měsíc znovu začíná.