Lo

Přišla ke mně a sedla si mi do klína. Překvapeně jsem se opřel zády do koženého křesla v mé pracovně. Ruce jsem měl jako při výslechu zvednuty u hlavy a ještě jsem nestačil vstřebávat tento okamžik.
Tolik nocí jsem si přál jí mít u sebe. Pozorovat ji. A teď když jí mám ve svém náručí...najednou nevím, co udělat, abych ji nevylekal, aby zůstala co nejdéle, aby už ode mě nikdy neodešla.
Byla tak křehká, tak jemná, tak pošetilá. A za tou maskou nevinnosti se skrývalo něco, co mě přivádělo k šílenství. Co mě nutilo dychtivě jí získat. Lačnil jsem po ní.
A pak, netušil jsem, že by to kdy chtěla víc než já.
,,Polib mě,'' řekla a zkoumavě mi hleděla do očí. ,,Co je? Ty snad nevíš, jak se to dělá?'' V pravém koutku jí vytanul úšklebek. Nečekala, až jí odpovím. Kradla mi moje polibky. Svými dětskými rty mi obtiskovala její nepovedené polibky na tvář.
Celé ty roky jsem toužil jen a jen po ní. Po mé malé sladké nymfičce. Její vůně, její chuť se mi šířila celým tělem a já tomu kouzlu naprosto a bezhlavě propadl. Byl jsem jak omámený.
Hrála si se mnou. Byl jsem v její pasti. Polapen.
Ach, jak já ten pocit zbožňoval!
,,Jsi moje všechno. Můj hřích, můj dech, můj nehasnoucí žár. Můj malý smrtící démon. Jsi můj anděl.''

Má sladká Lolito.