Jsi pryč

Odešla jsi a já jsem tě už dávno přestal hledat. Smířil jsem se s tím, že už za mnou nikdy nepřijdeš, že mi nezvedáš telefon a že vlastně asi nevím, kam jsi mi zmizela. Nikdy bych tě nenechal odejít, jenže ty jsi mi nedala ani možnost o tebe bojovat. Chtěl jsem ti toho tolika říct a ještě naposled slyšet tvůj zvonivý smích. Nenechala jsi mi po sebe nic, než vzpomínky, kterých se chytám jako tonoucí záchranářského kruhu. Nebyla jsi jen moje myšlenka. Byla jsi skutečná, a bylas moje.
Kde jsi?
Tvůj parfém v našem bytě pomalu vyprchal a já si přijdu tak sám. Chybíš mi.
Ale snažím se znovu milovat, najít si někoho kdo vyplní tu prázdnotu a nikdy, nikdy ode mě neodejde. S kým budu šťastný. Ale je to těžší než jsem si myslel. Bojím se, že až se probudím a budu zase ležet v prázdné studené posteli. V kuchyni nebude nikdo chystat snídani a ve skříni bude jen moje oblečení. Mám z toho hrůzu. A všechno si zavinila jen ty svým odchodem.
Nebyla to jen tvá volba. Byli jsme pár, ale ty jsi všechno smetla ze stolu a nechala mě nad tím nepořádkem stát samotného. Zametám si své city a pečlivě je skládám do hromádek. Tvé už tam nejsou, ale prázdná místa se snad brzy zaplní city někoho jiného. Doufám.