Kniha

Zaznělo ječivé upozornění sirén a dveře všech škol se v tu ránu nadobro zavřely. V zámku jejich dveří zarachotil klíč a schoval se na bezpečné místo, aby ho nikdo nemohl najít. Dlouho jsem ještě chodil okolo a zkoušel zmáčknout kliku, kdyby ty dveře náhodou někdo odemkl, ale vždycky byly zamčené. A tak jsem k nim postupně chodit přestal.

Jak šel čas obrázky v knížkách se stávaly černobílými až úplně vybledly. Nerozuměl jsem ani písmenkům. ,,Co je ta prohnutá vlnovka? Vypadá jako klikatící se had na vyhřátých kamenech. Co znamená tohle? Připomíná mi labuť na rybníce v parku. A co ten křížek uprostřed?''ptal jsem se, ale nikdo mi nedokázal odpovědět. Nepoznával jsem už ani své spolužáky a učitele. Všichni teď pro mě byli cizími lidmi.

Jednou, když jsem otevřel svou starou učebnici, písmenka a čísla se zbortila z řádků. Spadla až na dolní okraj stránky. Lekl jsem se, že z knížky vypadnou ven, ale oni se jen sesypaly na hromádku u hrany papíru. Zkusil jsem knížkou zatřást, ve snaze dostat znovu písmenka na svá místa, ale ještě víc jsem je polámal. A tak jsem knihu zavřel a pohodil na postel.

Chvíli jsem jen tak bloumal po pokoji. Pořád jsem se myšlenkami vracel ke dni, kdy jsem naposled slyšel školní zvonění. Byl jsem smutný a naštvaný, že se všechno tak rychle vytratilo. Zmizelo všechno, co jsem měl na škole rád. Nikdo mi neřekl, proč to tak musí být. Nikdo se o tom se mnou nechtěl bavit.

A pak se ve mně znovu probudil zvídavý školák, toužící po novém vědění, který zrovna teď nejvíce potřebuje znát, kde je ten zatracený klíč.