Bouřka

Sedím schoulená na židli a dívám se z okna. Je tu zima. Venku je zima. Vypadla elektřina.
Sedím schoulená na židli v naprosté šeru a pozoruji, jak se za oknem perou mraky na obloze. Řádí vichřice.
Ukusuji kousek oschlé chlebové patky a zapíjím to hořkým červeným vínem. Je slyšet jen burácení a hukot větru, který ohýbá vysoké borovice. Hraje si s dlouhými stébly jehličí a očesává barevné listí. 
Je tu pusto a smutno. A nad mým domem řádí bouře. 
Občas se za mraky objeví slunce. Někdy se jeden z paprsků odvážně rozhodně, že přeběhne až ke mně do jídelny. Ale vždy než se mě stačí dotknout, a prohřát moje prokřehlé ruce, ho pohltí šedý mlhavý opar. 
Prší. 
Teda spíš leje. 
No, teď už pořádně chčije!