Ráno

Na nočním stolku se rozdrnčel mobil. Něčí ruka po něm chňapla a zastavila ho. Pak odhrnula peřinu a bosé chodidla dopadla s plesknutím na plovoucí podlahu. Ucítil jsem chlad nevytopeného bytu a přitáhl si peřinu víc k sobě. Kradmo jsem ji pozoroval.
Černé vlasy se jí stáčely v rozdrbaných kudrlinách až po lopatky. Nemotorně se snažila najít své oblečení.
Už měla na sobě puntíkaté kalhotky. Ty šly včera v noci dolů jako poslední. Přišly mi na ní trochu dětinské.
Roztržitě si oblékala džíny. Zapotácela se a vrazila zády do otevřených dveří.
,,Sakra...'' procedila skrz zuby.
Pod židlí se válela její podprsenka.
Sáhla po jedné zmuchlané hromádce trička, ale to bylo mé. Ledabyle ho zase pustila na zem.
Ještě mikinu...
Zmizela v předsíni. Slyšel jsem, jak něco štrachá v kabelce, jak si nazouvá boty a pak...jak se zabouchly vchodové dveře.
,,Dobré ráno!'' zamumlal jsem a přetočil se na druhý bok.