Prázdno

Prázdná postel, prázdný byt, prázdná plechovka hrášku Bonduelle... prázdná lednička. 
Prázdná hlava
Prázdné srdce
Plný močový měchýř...

Další prospaný ráno, protože jsem v noci nemohla usnout. Jen jsem seděla na parapetu a čučela do tmy. Studený vánek mě hladil po nohou. Byla mi zima. Akorát jsem se nedokázala pohnout a dojít si pro teplý župan, co ležel přehozený přes pelest. Prostě jsem tam jen tak seděla, snažila se ignorovat husinu a utišit svoje myšlenky.
Kulatý měsíc a kočky na plotě mi dělali společnost. Poslouchali, co jim vypráví má hlava, jaké prázdno a zklamání cítí srdce. 

Uvařila jsem si čaj a otevřenou konzervu vyhodila do koše. Sedla jsem si ke stolu. Válely se po něm popsané papíry rozdělané práce. Část z nich jsem odsunula, abych si měla alespoň, kam položit hrnek. Z druhé strany se sesunula kopice listů a rozlétla se po zemi. Zapnula jsem mobil. Další a další úkoly na seznamu. U části z nich mi už hořel deadline. Začala jsem panikařit. Cítila jsem, jak mi do hlavy teče horká krev. 
Honem jsem srovnávala a sbírala papíry. Pustila jsem se do zadání. Několikrát jsem si četla pokyny, ale vůbec jsem netušila, co mám dělat. Nemohla jsem se soustředit. Nemohla jsem nic vymyslet. Stůl se mi plnil dalšími zbytečně počmáranými papíry. 
Cvakla třetí konvička s čajem a já vztekle shodila všechno na podlahu.  

Už jsem to nemohla dělat. Necítila jsem v tom smysl. Nedávalo mi to smysl. 
Zůstala jsem paralyzovaně stát. 
Prázdný stůl...
Prázdný stůl? 
Zhluboka jsem se nadechla. Měla jsem strach z dalšího prázdná. A tak jsem se vyhoupla na dřevěnou desku. Lehla si na stůl. Nohy nechala kolébat přes okraj. Dívala se, jak se po stropě točí sluneční paprsky a začala jsem vymýšlet svůj plán.